S pravdou nejdál dojdeš, ví český vedoucí švédské výpravy

Jednoduše zní životní krédo Jana Knejpa, původně Pražáka, veslaře v ČVK a vodohospodáře, v roce 1969 exulanta do Švédska. Tam ho čekala česká svatba se zdravotní sestrou Ludmilou, založení rodiny, práce v oboru a dlouholeté zapojení do švédského veslování. V Račici je jako team manažer Švédů. A v neděli před polednem slavil zlato, díky "svému" lehkému skifu s Emmou Fredh!

Poprvé jsme se setkali v roce 1994 na mistrovství světa na vodní nádrži Eagle Creek v americkém Indianapolis. Uprostřed parného léta seděl ve stínu na skládací židli, zatím co jeho dvě dcery, Monika a Kristýna, a syn Jakub připravovali lodě na závody. Sympatické posezení, ze kterého jsem si odnesl nejen nové přátelství, ale i hezkou trofej – tričko švédského týmu. Pro mne znamenalo víc, než se na první pohled zdá – v jihošvédském Malmö jsme v roce 1965 s manželkou začínali náš nový život exulantů.

Jako trenér vlastních dětí měl Honza pěkné výsledky – Monika s Kristýnou vyjely na lehkém dvojskifu v roce 1997 v Paříži na světovém poháru zlato, Monika na v Lac d’Aiguebelette na lehkém skifu sama ještě bronz.

S račicským kanálem je důvěrně seznámený, a to nejen se Zdeňkem Peckou a Václavem Chalupou, když od devadesátých let pravidelně přiváží švédské veslaře do Račice trénovat. To se mu brzo vyplatilo, v roce 1995 dosáhla Maria Brandin ve finském Tampere na zlato.

Dosud je Honza aktivně zapojený ve švédském veslování, i když myšlenka na návrat do Čech občas proběhne hlavou. Rozhodující veličinou je ovšem skutečnost, že jeho celá rozšířená rodina žije ve Švédsku a kdo by nechtěl být poblíž vnoučat?

Porovnat Švédsko a Česko váhá, ale nakonec přizná, že mu dost vadí česká byrokracie a častá neobratnost úřadů rychle a efektivně vyřešit problémy, které ze svého titulu by řešit měly. Je zvyklý na ochotu a profesionalitu jednání ve Švédsku. Na druhé straně konstatuje, že současná švédská společnost je narušená a až nesmiřitelně rozdělená dík invazi imigrantů a uprchlíků převážně z arabského světa. Že prý extrémní hlasy se zmiňují i o možnosti občanské války.

V Čechách ho překvapila rychlost, často neuvážená, zprivatizování mnoha průmyslových a obchodních odvětví, se kterými souvisí masové daňové úniky a export zisků mimo Českou republiku. Na druhé straně oceňuje vzrůst financování sportu v Česku, především finanční podporu rozvoje sportu v mládeži, na platy trenérů. Věří, že jen tak je možné nalákat novou generaci kvalifikovaných trenérů mládeže, základ zdravého národa a příštích sportovních úspěchů.

Na české veslování hledí střízlivě kriticky. Také proto, že to švédské s daleko menší členskou základnou má porovnatelné výsledky, necháme-li stranou české hvězdy Chalupu, Synka a Knapkovou. Cítí destruktivní konkurenci mezi českými trenéry, neochotu spolupracovat a novému hlavnímu trenérovi, Britovi Simonu Foxovi, drží palce, i když je částečně skeptický kolik může člověk z „jiného světa“, změnit zakořeněný systém v krátké době čtyř let.

Jan Knejp hledí na svůj život, který podvědomě ovlivnilo heslo „s pravdou nejdál dojdeš“, střízlivě, pozitivně, se vděkem za možnosti, které mu byly nabídnuty.

Petr Bísek, vydavatel Amerických listů