Jak těžká je bronzová radost lehkovážníků

První medailovou euforií zavibrovaly račické tribuny krátce po jedné hodině. Česká lehká čtyřka bez kormidelníka projela cílovou linií na skvělém třetím místě. Před ní jen Rusové a Italové…

„Povedlo se nám ze sebe vydat maximum. Jeli jsme maximum od začátku do konce,“ oceňoval Jiří Kopáč, v 35 letech jeden ze zkušenějších mužů posádky, který dobyl už svoji čtvrtou evropskou medaili. „Na plný kule jsme jeli,“ říkal další ostřílený borec Jan Vetešník, o dva roky mladší, ale majitel stejné sbírky. „Někde v půlce jsme byli i v Rusech, zkoušeli jsme je, ale nakonec byli lepší, stejně jako Italové.“

Páteční rozjížďku, kde skončili také třetí, zvládli pocitově hůř. „Když je málo lodí, nevíte, jak na tom kdo je. Někdo si může zkusit jen kilák, jiný celou trať,“ popisoval Jan Hájek, bývalý mistr světa do 23 let z lehké dvojky bez. Podle pátku očekávali nasazení někam do třetí dráhy, namísto dostali krajní nepříjemnější jedničku. „Ale tahle dráha je super, nevadilo to,“ nemračili se.

Skvělá atmosféra jim pomohla hlavně ve finiši. „Ale diváky jsme slyšeli už na startu,“ připomenul Hájek. „Mně se zdálo pořád ticho. Měli jsme toho už dost, ale lidi nás najednou v poslední pětistovce zase probudili,“ povídal Kopáč.

Vetešník s Kopáčem seděli loni ve stejné lodi na olympiádě v Riu (12.), kde je doplňovali Vraštil a Ondřej Vetešník. Jenže tato disciplína pro nadcházející Tokio 2020 vypadla z olympijského programu, Vraštil se dostal do dvojskifu a dvojče Vetešník se stal trenérem.

„Odvedli skvělou práci, ale další je ještě před nimi, aby ukázali české veslování i na mistrovství světa. Oceňuju to tím víc, že už nejsou mladíci a mají svá zaměstnání i rodiny a museli tomu hodně obětovat,“ pochválil je bývalý skvělý veslař Zdeněk Pecka.

A co bude dál? „Neřeším to. Baví nás to, chceme jezdit. Tam, kam nás trenér posadí,“ poznamenává Kopáč s vidinou možného přesazení posádek do další části sezony.