Evropský titul v nízkém šlágu...

Se zkušeným trenérem Mílou Navrátilem jsme se sešli v pražském Blesku, kde se pod jeho vedením připravovala párová čtyřka juniorek na jednom z řady soustředění před světovým šampionátem v Račicích.

Děvčata letos vyhrála na párovce mistrovství Evropy. Překvapení, nebo jste takový úspěch čekali?

Docela bych řekl, že holky vyhrály Evropu v pohodě. Po regatě v Mnichově jsme věděli, že máme dobrou výkonnost. Jely tam na nás Švýcarky, které před rokem získaly bronz a v letošní párovce seděly tři z té loňské. Přitom jsme je porazili s různejma krabama a vším možným (směje se).  Říkali jsme si, že kdybychom nic „nezmršili“, dojeli jsme asi daleko před nima. Na Evropě dojely Švýcarky za námi druhé. Veslujou typickým „párovkovým“ pojetím – vysokým šlágem 34 až 35. Čtyřku jsme zatím moc netrénovali a jeli maximálně dvaatřicítkou, přesto nám Švýcarky nestačily. Jestli to rozjedeme vejš o dva tři šlágy, mohlo by to být hodně zajímavý!

Trenére, je složitější připravovat muže, nebo ženy? Co specifického obnáší trénovat děvčata?

S přípravou žen mám dobrou zkušenost, protože trénuju v poslední době holky, které chtějí! S chlapama se ale mluví víc na rovinu. Toho když něco bolí, rovnou se ozve! Kdežto děvčata se třeba bojí, aby je nevyřadili, a odkládají to – třeba loni Tereza Businská. Bolela ji záda a pořád nic neříkala. Až se svěřila doma mamince, že nemůže ani chodit. A bylo to docela pozdě – za pět minut dvanáct, že sotva odjela na svět. V zásadě je ale radost s takovýma veslařkama pracovat. Velký rozdíl proti klubovému veslování, kde se lidi občas schovávají, aby tě nepotkali, a náhodou jsi je neposlal na vodu (směje se). Těmhle děvčatům něco řekneš a okamžitě reagují. Hned druhé tempo na tom pracují! Pochválíš ji, vydrží to třeba jen pět, šest temp, znovu to musíš připomenout, ale reagujou! Kluci jsou v tomhle horší. Něco mu poradíš a za chvíli slyšíš: cos mi to říkal (směje se)? 

V párové čtyřce sedí na háčku Josefína Lázničková – dvojnásobná mistryně světa. Je výrazně lepší než ostatní, že jí to už dvakrát takhle skvěle vyšlo?

Je dobrá – to v každém případě, ale řekl bych, že k tomu přispěla i shoda okolností. Loni strašně chtěla jet dvojku, ale na dvojce to na Evropě nedopadlo. Skončily až sedmé, což je zklamalo. Na kontrolkách musí jet na skifech, ale pak se domluvily s Aničkou Mackovou, že pojedou dvojku. U nás jezdily dobře a ještě na regatě v Mnichově se to rýsovalo příznivě, jenže na Evropě jim nevyšlo semifinále. Dostaly potom šanci a „jakoby“ spadly do osmy.

S jakými ambicemi vstoupíte po zisku evropského titulu do světového šampionátu v Račicích?

Prognózy bývají ošidné, je třeba se soustředit především na svůj výkon. Loňská párovka byla vybraná jako nejlepší dívčí posádka a na mistrovství světa dojela osmá. A „zbytek“ dojel první. Asi to tak dělají všude ve světě, a málokteré země postaví nejlepších osm do osmy. Ještě deset dní před mistrovstvím světa jsme s párovkou jeli na osmu dvakrát kilometr a porazili jsme je. Osma pak měla zlato a my jsme skončili sedmí. O konkurenci ze zámoří nevíme zatím nic. Loni nebo spíš předloni veslovaly dobře Číňanky. Dobré budou Rumunky, na Evropě dojely třetí a jsou to velký holky. V loňském roce jsme byli šikovní a brzo sveslovaní a proti konkurenci jsme měli v sezoně náskok. V závěrečném měsíci jsme ale neposílili tolik, jako oni získali na sveslování. Co uděláš za měsíc s fyzičkou?! Taky jsme se zlepšili, ale jen o čtyři, pět vteřin. Oni o dvanáct.

Nemohlo v tom hrát třeba roli závěrečné vyladění?

To ani ne. Tak jako je mužský dvojskif těžká disciplína, tak je párovka žen těžká disciplína. Osma je teď v ženském podání relativně lehká. A letos v Mnichově zase nad Němkama vyhrály! Němky tam přitom měly kontrolky. Rozložení sil v jednotlivých disciplínách se mění. Pokud je v jednom roce relativně slabší konkurence třeba na dvojkách, příští rok se všichni vrhnou na dvojky a prosadit se je těžké. A další rok je dvojka zase „vyloupená“ (směje se).

Text: Manfred Strnad     Foto: Sára Meuerová