Gabriel Mahler – Skifařem na zkoušku

Na letošním evropském šampionátu juniorů získal Gabriel Mahler bronzovou medaili. Skifař každým coulem, chtělo by se říct. Což o to, těch coulů pobral na výšku docela dost – přesně 77 (196 cm). Navzdory svým skifařským úspěchům však tuhle disciplínu příliš nevelebí, jak se dočtete v následujícím rozhovoru, který vznikl v závěru pražského soustředění juniorské reprezentace připravující se na mistrovství světa v Račicích. Gabriel Mahler je také juniorským mistrem Evropy na trenažéru z loňského roku, když jako „bažant“ dokázal zajet dva kilometry v čase 6:04,1. Gabriel je členem pražského klubu ČVK, kde ho stejně jako v reprezentaci trenérsky vede Jan Navrátil.

Nejprve - jak snášíš v přípravě na šampionát horko letošního léta?

Docela dobře, nějak moc si ho nevšímám.

Kolem tvé nominace na skif proběhlo na jaře dost diskusí. Věřil sis vždycky, že chceš závodit právě v této disciplíně?

Nevěřil, ale chtěl jsem skif vyzkoušet. A pořád si nejsem jistý, jestli je to pro mě ta pravá disciplína.

Vážně? I po medaili z mistrovství Evropy?

Skif má svoje výhody i nevýhody. Nevím, jestli bych v budoucnu chtěl ještě skif jezdit jako hlavní disciplínu.

Začněme těmi výhodami...

Člověk je sám a medaile z Evropy byla o to cennější, že jsem si ji vyjel na skifu. Být sám není občas špatný, ale nevýhody jsou taky docela značný.

Jaké?

Absence týmu a na skifech je velká konkurence. A bez týmu je občas těžký najít motivaci.

Do budoucna se skutečně jako skifař necítíš?

Nejhorší na tom jsou podle mě ty závody. Na skifu jsem hodně nervózní, tedy aspoň já jsem dost.

Na Evropě jsi byl taky hodně nervózní?

Zvládl jsem to bez větších komplikací. Bylo to v pořádku, ale bylo to nepříjemný.

Věřil sis na evropskou medaili už předem, nebo jsi šampionát absolvoval stylem – závod za závodem?

Napadlo mě, že bych ji mohl získat. Asi jsem ji ale nečekal. Hlavní bylo dostat se do finále A. Znamenalo to, že už nenastane úplný propadák. To bylo primární. K finále jsem už přistupoval tak, že do něj dám maximum a ono to nějak dopadne.

Co víš o soupeřích, kteří v Račicích na mistrovství světa přibudou oproti evropskému šampionátu?

Znám lidi, kteří se mnou závodili na Evropě, a můžu jen doufat, že jsem natrénoval víc než oni (úsměv). Těžko říct, možná tam bude Bělorus, který mě předjel o šest setin sekundy a bude tam pochopitelně ten Němec a taky Američan, který vyhrál minulý rok. Jinak nevím, jak na tom je Novozélanďan a další skifaři ze zámoří.

Jak náročná byla a pořád ještě je příprava před mistrovstvím světa? Už trvá hodně dlouho, že? Jak ji snášíš?

No, záleží... Některé části přípravy byly těžší, některé lehčí, ale myslím si, že jsem si zvykl a všechno překonal.

Jak vidíš svoji veslařskou budoucnost dál?

Na podzim jdu do třetího ročníku gymnázia a pak bych chtěl studovat vysokou školu. Co bude později po vysoké škole, je daleko, ale ve veslování chci určitě dál pokračovat.

Dáš ve studiu na vysoké škole přednost některému humanitnímu oboru, nebo spíš technickému?

Asi bych šel dál spíš na něco technického. Nejsem nijak vyhraněný, ale vidím to spíš na nějaký technický obor.

Jak vidíš šance ostatních kolegů z reprezentačního týmu, zejména v párových disciplínách?

Myslím si, že to mají podobné jako já. Některé soupeře si otestovali na Evropě, ale ti teď mohou přijet v úplně jiné formě. Taky přibudou soupeři ze zámoří, o nichž toho zatím moc nevíme. Uvidíme po rozjížďkách.

Text: Manfred Strnad            Foto: Sára Meuerová