Já mám svaly, ty máš čáry. Taky "těžký" český dvojskif proplul do semifinále

Také druhý český dvojskif postoupil ve čtvrtek do semifinále. I když Jan Cincibuch a Jakub Podrazil se v račickém kanále nadřeli o něco víc než „lehkáči“ pár minut před nimi. Nakonec dojeli ve své čtvrtfinálové jízdě třetí.

Na startu jste měli problémy, co se stalo?

Podrazil: Náš obvyklý závodí přednes. Když jedeme dobře, pomalu vyrazíme. Trápíme se s tím celou sezonu, teď to nebylo jiné. Naštěstí jsme se ve druhé půlce chytli za Litevci a dotáhli se s nimi na posledních tři sta metrů. Pak už jsme to jen sázeli! Jeli jsme na vlně od Australanů, bohužel nejsme kanoisti, nám vlna nepomáhá… Trochu jsme s tím spíš zápasili, ale nakonec to málem vyšlo i na druhé Řeky. Posledních padesát metrů jsme se už nedomluvili, škoda. Ale postoupili jsme se a to je důležité.

Byla to dřina dotahovat soupeře, na třetí Litevce jste před půlkou ztráceli jedenáct metrů?

Podrazil: Naše výhoda je, že jsme chladnokrevní. Jezdíme takhle zezadu celou sezonu, nerozhodí nás to. Jedeme, co to dá, druhou půlku přitáhneme, protože víme, že na to máme. Takže jsme byli relativně v klidu.

Jste tedy spokojení s postupem ze třetího místa?

Cincibuch: Já jsem moc spokojený. Byl jsem strašně nervózní. Před závodem jsem si myslel, že cest do semifinále může vést přes Řeky. Nakonec se to stalo jinak, oni jeli skvěle. Nám to taky sedlo a taky jsme měli trošku štěstí, že Litevci měli horší den a zabalili to.

Pomohli vám i fanoušci?

Cincibuch: Já jsem něco slyšel, ale musím přiznat, že jsem to začal vnímat, až když jsme byli na postupové pozici. Na pětistovce, kde se to lámalo, ještě ne. Asi až v cíli…

Jste už spolu dostatečně sjetí? Jak jste se dali dohromady – jako rozumové řešení s větší šanci prosadit se na dvojskifu? Jakub naposledy jezdil ještě před olympiádou dvojskif s Ondrou Synkem, Honza byl sám na skifu lehkých vah…

Podrazil: Už loni měsíc před olympijskou kvalifikací jsme na to sedli a šlo to. Letos se trochu trápíme a hledáme, ale ve druhé půlce nás nějakým záhadným způsobem poleje svěcená voda, zatáhneme a nakonec jedeme dobře (Byli 2. v B finále na světovém poháru i na ME, pozn. aut.).

Cincibuch: Zkusili jsme to a ono to klaplo, tak se toho držíme. Pasuje to nějak přirozeně.

Kam až sahají ambice? Semifinále zaslouží uznání, ale spíš jen odborné veřejnosti…

Cincibuch: Kam sahají naše ambice, uvidíte v pátek (kdy se jede semifinále, pozn. aut.). Kdybych tu otázku dostal dnes před startem, pokrčil bych rameny, že cesta je ještě daleká. Posunout se výš, až do A-finále, to je cíl, třeba už pro olympiádu v Paříži 2024.

Synek vám teď velí z pozice sportovního ředitele svazu, musíte to už odpracovat i za něho…

Cincibuch: Já se vůbec nemůžu porovnávat s takovou legendou. Jen poslouchám.

Jste kamarádi i mimo palubu, „práci“, to byste asi měli, ne?

Podrazil: Jasně. Na dovolenou spolu ale nejezdíme, strávíme dost času společně po soustředěních.

Cincibuch: Jsme oba kousek od Prahy, trénujeme spolu na Dukle.

Podrazil: Bydlíme spolu i tady v Račicích. Já jsem si jen v podělí sjel do Prahy pro teplou zimní bundu a dnes si tam možná vyrazím na kafe. Ale jenom na otočku.

Jakou roli má v lodi váš parťák?

Cincibuch: Mám za sebou obrovský motor, když se tady podíváte kolem sebe, takových na světě moc není. Na jeho watty se můžu spolehnout, to je super. Já se snažím taky posouvat.

Podrazil: Honza je trochu menší, starší než já, na skifu má víc naježděno… a hlavně je strašně chytrej, IQ má asi 250. Proto nám to jezdí tak dobře, přemýšlí o závodě, to já nedělám.

Tedy rozdělení na mozek a svaly…

Podrazil: Přesně. Já mám svaly, on má čáry.

Jenže ani ty před pěti lety na Evropě nepomohly, že?

Cincibuch: To mi ani nepřipomínejte… můj si nejhorší zážitek, měl jsem zdravotní potíže, hrozný… Teď je to jinší, hubnout nemusím, jsme v semifinále na mistrovství světa.

Do lehké váhy jsi musel hubnout, kolik jsi teď nabral?

Cincibuch: Ze začátku jsem to musel až dost tlačit, byl to nezvyk. Ale po nějaké době si žaludek na větší příjem potravy zvyknul, asi se roztáhl a šlo to plynule. Jím víc, ale pocit přejídání nemám. Mám teď třiaosmdesáti kol. Ale chci určitě ještě něco nabrat. I když nevím, kolik to půjde. Šestaosmdesát? Cítím větší sílu a větší jistotu, to je příjemné. Dříve jsem míval sedmdesát dva a půl, to bylo na hraně. Když jsem ještě musel hubnout do posádky, cítil jsem, jak mi síla a dynamika odcházejí. Abych ty svaly udejchal, na tom musím pracovat, nemůže to jít moc rychle.

Tomáš Nohejl