Antošová marně bojovala o A-finále. Nevadí, pojedu další pěkný závod

Ještě na metě 1500 metrů držela nejzkušenější česká veslařka Lenka Antošová, za čtyři dny 31letá, fanoušky v adrenalinovém rauši. Ještě čtyři sta metrů před cílem v naději na nedělní boj o medaile… A pak ji přece jen udolala španělská i německá lodice, před ní už byla novozélandská a britská. Pojede B-finále.

Jak se jelo? Dlouho jste dokonce vedla, to bylo v plánu?

Vystartovala jsem do těžkého závodu. Nevím, jestli jsem to přepálila… možná jo. Ale nemůžu říct, jak by to dopadlo, kdybych trošku pošetřila síly v první půlce. Prostě jsem to zkusila.

Dokdy jste věřila?

Na patnáctistovce jsem už viděla, jak se to na mě všechno hrne. Pak někde tři sta metrů do cíle mě to přestalo poslouchat. Dojížděla jsem úplně kožená. Ta nešlo dát víc.

Dvakrát jste se dostala letos do A-finále světového poháru (5. a 6., jednou jela B – 2.). Jste tedy zklamaná, nebo uznáváte realitu?

Mrzí mě to, áčko bylo blizoučko. Ale finále B nemůže být velké zklamání. Musím se z toho oklepat a ujet ještě jeden pěkný závod. I když to bude těžké, čekají mě silné soupeřky. Věřím, že se podaří pěkný závod.

Po projetí cílem jste opravdu vypadala mrtvá, jak jste se dávala při vyjetí dohromady?

Ujela jsem tři záběry a musela zastavit. A zase znovu. A tak dál. Nemohla jsem se rozhýbat, hodně mě to sundalo.

Jak vypadá motivace do dalšího pokračování na skifu?

Jsem na hranici áčka, to je super, motivaci mám bez debat. Dá se najít ještě prostor pro zlepšení. Tenhle rok jsem se zatím hledala, ale tady už to bylo dobrý. Pár dní před odjezdem sem i přímo při závodech už téměř optimální. Má cenu pokračovat.

Takže skif je jasnou volbou pro příští sezonu kvalifikace o pařížskou olympiádu?

Když už jsem začala, baví mě to a vidím, že to docela jde, tak ano. Budu se snažit o to zůstat na skifu. Výsledek tady v Račicích na to snad ani vliv nemá. Takhle jsem ani nepřemýšlela.

Mistrovství světa na domácí půdě je asi velkým zážitkem, že?

Jsem moc ráda, že jsme tady doma. Je to pohoda, bydlíme v areálu. Nemusíme nikam cestovat a spěchat, což bylo příjemné první dny, kdy byla velká zima. Beru to jako velkou výhodu. S fanoušky to přes týden vypadá asi všude stejně, věřím ale, že ti čeští přijdou o víkendu a bude to super.

Před pěti lety jste si tu před nimi s Kristýnou Fleissnerovou dojely pro evropské zlato, ještě loni na olympiádě v Tokiu byly v B-finále… Nemrzí vás, že jste nevydržely?

Ničeho nelituju. Když jsem se dozvěděla, že nemůžeme pokračovat (Fleissnerová byla těhotná a už tady fandila s miminkem, pozn. aut.), stal se pro mě skif jasnou volbou. Chtěla jsem to zkusit, jestli to vůbec zvládnu. Je to něco úplně jiného být v lodi celý rok sám. Docela se to daří.

Před vámi držela skif Mirka Knapková, která na něm dojela až pro olympijské zlato v Londýně 2012 (tam zajely sestry Antošovy 7. místo na dvojskifu, pak v Riu 2016 už s Fleissnerovou 10., pozn. aut.). Je to těžké snažit se ji dorovnat, nebo to neřešíte a jedete si svoje?

Jedu si dál a dělám pro to všechno, snažím se posouvat. Vím, že to znamená i trošku hledání, nastavení lodi, techniku.

Co je pro vás nejtěžší?

Když mi to nejde a nevím, co s tím. A navíc vidím, že se to nelíbí ani trenérovi. Co mám teda dělat, aby se to zlepšilo? Tyhle situace bývají občas těžké.

Jak nejlíp zapomínáte?

Vypnu, hodím to za hlavu a pak to zase zkouším dál. Máme pejska a čas strávený s ním doma i venku mi pomůže rozptýlit myšlenky. S ním záběry neřešíme.

Taky studujete.

Ano, zahradní architekturu na vysoké, na zemědělce. Už osm let. Zatím bakaláře, moc ráda bych ji dokončila, přestože teď jsem tomu moc nedávala. Doufám, že mě nechají pokračovat. Moc mě na tom záleží.

Veslařský cíl se jmenuje olympijské finále na skifu 2024?

Příští rok je kvalifikace, tam to chci zkusit. Pak Paříž. A co bude dál, to nechávám osudu.