Dušan Macháček: Každý rok minimálně jedna vrcholná akce v Labe aréně!

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřil Dušan Macháček k oporám veslařské reprezentace. Na pozici stroka vybojoval ve čtyřce s kormidelníkem stříbrnou medaili v rámci světového šampionátu 1989 na Bledu. O dva roky později získal společně s Michalem Daleckým bronz ve dvojce kormidlované Oldřichem Hejduškem na mistrovství světa ve Vídni. Od roku 2014 je předsedou Českého veslařského svazu, který loni uspořádal v račické Labe aréně organizačně velmi úspěšné mistrovství Evropy. V následujících řádcích se mimo jiné dozvíte, jaké další prestižní podniky se v Račicích v blízké budoucnosti odehrají.

Kolikrát jste zažil vrcholné akce v Račicích jako závodník?

V roli závodníka mě Račice často míjely. První velká akce – mistrovství světa juniorů – se konala v roce 1986, jenže v téhle kategorii jsem reprezentoval o dva roky dříve na šampionátu ve švédském Jönköpingu a v roce 1986 jsem už závodil za seniory. Nestartoval jsem ani na mistrovství světa seniorů, které se v Račicích konalo v roce 1993 – rok po olympiádě v Barceloně, kde jsem ukončil aktivní kariéru veslaře. Závodění na račické dráze jsem si užil na mezinárodních regatách, ale coby závodník nikdy ne na vrcholné světové soutěži. S Račicemi mám spíš spojené zážitky z kontrolek, vítězství se čtyřkou na mezinárodních regatách a také trojutkání mezi Československem a tehdejší Jugoslávií a Západním Německem.  

Veslařskou kariéru jste zakončil poměrně brzy. Proč?

Když se na to dívám zpětně, a také optikou dnešních zvyklostí, skončil jsem poměrně mladý – v šestadvaceti letech. Dnes bych byl považovaný za perspektivního závodníka! Bylo krátce po revoluci, doba nabízela příležitosti a vrhnul jsem se na podnikání. Měl jsem pocit, že mi svým způsobem ujíždí vlak. Včetně juniorské kategorie jsem nepřetržitě reprezentoval devět roků. Byl jsem v té době unavený. Ani ne tolik fyzicky jako spíš psychicky. Nastal čas ke změně. Možná jsem mohl ještě rok vydržet, nicméně po olympiádě jsem už neměl tak silnou motivaci jako dřív a rozhodl jsem se změnit život.

Jak důležitá byla pro vás juniorská etapa a jak dlouho trvalo, než jste se prosadil do seniorské reprezentace?

Co si vzpomínám, už je to přece jenom delší doba, a vzpomínání mi dává zabrat, měl jsem štěstí, že jsem se v juniorech dostal do tehdejšího střediska vrcholového sportu. Připravovali se v něm nejlepší junioři v Čechách. K tomu existovala ještě dvě střediska na Moravě. Další štěstí bylo, že mě trenér Zdeněk Mejstřík posadil k velmi šikovnému veslaři Tomáši Laňkovi. Na dvojce s kormidelníkem Bednářem jsme vyhráli kontrolní závody a pak na mistrovství světa získali bronzovou medaili. Mimochodem, naše tehdejší juniorská reprezentace měla velmi solidní úroveň. Do finále A se probojovala řada lodí. Díky úspěchu v juniorech jsme dostali pozvánku do střediska vrcholového sportu dospělých, které fungovalo v Blesku s trenérem Vladimírem Janošem. V něm jsme strávili ty nejkritičtější dva roky přechodu z juniorů do dospělých. Tehdy se ještě nepořádaly šampionáty do 23 let. Pamatuji si jediného závodníka, který se dokázal prosadit hned v prvním roce do A týmu reprezentace. Byl to Ivan Kavka, který vytvořil posádku dvojky bez společně se zkušeným Miloslavem Laholíkem. Jinak si nevybavuju nikoho, kdo by hned v prvním roce závodil v A týmu. Druhý nebo spíš třetí rok jsou už reálnější. Já osobně jsem se ve druhém roce v seniorské kategorii nominoval do reprezentační osmy, se kterou jsem startoval na mistrovství světa v Nottinghamu. Přechod nebyl jednoduchý, ale každý si takovou etapou přirozeně musel projít.

Na loňském mistrovství světa získala osma juniorek zlatou medaili. S jakou strategií půjde česká reprezentace do šampionátu na domácí vodě? Obsadíme všechny disciplíny?

U juniorů se špatně predikuje. To že se jim povedl nadmíru úspěšně závod loni, ještě automaticky neznamená, že se nám to podaří zopakovat v následujícím roce. Samozřejmě proběhnou standardně kontrolní závody a nominace. Zkraje jara ještě nedokážeme určit konkrétní sestavy posádek. Co vím od ústředního trenéra mládeže Víti Kučery, je to, že bychom rádi upřednostnili větší lodě – zejména osmy. Zatím nevíme, kolik disciplín obsadíme. Kritériem je reálná šance na solidní výsledek. To znamená, že nebudeme usilovat o obsazení všech disciplín za každou cenu jen proto, aby si někdo udělal čárku za účast na mistrovství světa. To samo o sobě není správná motivace.

Loni se v Račicích konal mimořádně vydařený evropský šampionát. Dá se tento organizační úspěch překonat?

Jediným vyšším stupínkem je mistrovství světa Elity, když pominu olympiádu, která je v našich podmínkách sci-fi. Samotná organizace vrcholných akcí se v praxi už moc neliší. Vždycky se musí zabezpečit veškeré služby. Rozdíl mezi mistrovstvím Evropy a světa s ohledem na praktické organizační záležitosti je nejen v odlišném počtu účastníků, ale také skutečnost, že na „Evropě“ zatím nestartují paraveslaři. V tomto ohledu přibude oříšek navíc. Mám na mysli seniorský světový šampionát, který se Račicích uskuteční v roce 2022. Juniorské mistrovství světa je jednodušší tím, že nemusíme pořádat kongres a v porovnání s „dospělou Evropu“ je rozdíl v tom, že odpadá přímý televizní přenos a na marketingová práva se nekladou tak velké nároky. Na druhou stranu přijede téměř jednou tolik účastnických států. Na evropském šampionátu startovalo přes 500 posádek ze 35 zemí. Na juniorském „světě“ se sejde kolem 60 zemí. Vyřizují se víza, pořádáme development program, sečteno podtrženo – organizační náročnost je letos podobná, jako byla loni.  

Loňské mistrovství Evropy se potýkalo s „napínavým“ rozpočtem. Je finanční stránka ME dořešená?

Loni byl pro nás šampionát po finanční stránce velkou noční můrou. V jednu chvíli jsme dokonce uvažovali o tom, že ho zrušíme. Neměli jsme žádnou jistotu, jak velkou ministerskou dotaci dostaneme. Dokonce hrozilo, že se žádné dotace vyplácet nebudou! Šampionát jsme uspořádali, ale opravdu to bylo náročné rozhodnutí. Potvrzení dotace jsme dostali až dva týdny po jeho skončení. Navíc jsme byli kráceni o pětadvacet procent oproti žádosti, ale nakonec při nás stáli všichni finanční bohové a mistrovství dopadlo kladným hospodářským výsledkem.

Jak je finančně zabezpečený juniorský světový šampionát?

Po finanční stránce hraje jednoznačně dominantní roli Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, které na mistrovství světa juniorů přispívá podobně jako řadě dalších organizátorů v naší republice. Na uspořádání juniorského šampionátu nám přidělilo dotaci 10 milionů korun. Žádali jsme o víc, ale vzhledem k možnostem ministerstva je to asi maximum možného. Musíme se s tím poprat a upravit rozpočet tak, aby nebyl ztrátový. Zřejmě se ovšem nedostaneme pod částku 25 milionů. V každém případě se na rozpočtu významnou měrou podílí ministerstvo. Jeho úředníci „zamakali“ a loňský deficit způsobený známou aférou dohání. Všichni víme, že na několik měsíců došlo k paralyzování systému financování českého sportu. Situace stále není optimální, pořád jsme ve skluzu. Problémy to dělá nejen nám, ale i ostatním sportovním organizacím. Oproti loňsku ale víme o několik měsíců dřív, na čem jsme. To je hlavní rozdíl mezi loňským mistrovstvím Evropy a letošním šampionátem juniorů.

Jaké další akce se v Labe aréně plánují?

Když do toho zahrnu i naše kamarády kanoisty, máme každý rok plno, což je v souladu s naší vizí – každoročně chceme v Račicích pořádat alespoň jednu velkou světovou nebo evropskou soutěž. Po letošním světovém šampionátu juniorů přijde příští rok na řadu spojené mistrovství Evropy juniorů a „23“ kanoistů. V roce 2020 se kromě očekávaného úvodního závodu Světového poháru kanoistů uskuteční ještě jejich evropská kvalifikace na olympiádu. Český svaz kanoistů také jedná o možnosti uspořádat ve stejné sezoně mistrovství světa parakanoistů. V roce 2021 nás čeká povinná testovací regata ve formě třiadvacítkového mistrovství světa ve veslování. Schváleným vrcholem a také už finančně pokrytým je světový šampionát ve veslování v roce 2022. Obvykle se rok před konáním seniorského mistrovství světa koná Světový pohár, ale nechali jsme se inspirovat Bulhary, kteří loni uspořádali šampionát do 23 let jako generálku na letošní mistrovství světa dospělých. FISA nám to schválila.

Jak funguje v Račicích spolupráce veslařů s kanoisty?

V Praze používáme termín dělení vody a v Račicích je to podobné. Zatím, a je to už dvacet roků, jsme vždycky došli k dohodě. Samozřejmě jsme se i pohádali, ale naše termíny jsou poměrně konstantní, takže už několik sezon dopředu můžeme předvídat, co kdo plánuje. Vždycky jsme se do Račic vešli.

Loni se hovořilo o tom, že areálu Labe arény chybí k dokonalosti vybudovat ještě některé prvky zázemí. Jaké investice do račického areálu se v nejbližší době plánují?

Z logiky věci dělíme investice do Labe arény do dvou oblastí. Jedna se vztahuje spíš k samotnému pořádání závodů a tam jsme udělali velký pokrok v roce 2015 a 2016 směrem k loňskému megaroku, ve kterém se v Labe aréně konala „Evropa“ veslařů a „svět“ kanoistů. Tehdy jsme dobudovali závodnickou infrastrukturu. Zrekonstruovali jsme cílovou věž a nové je zázemí pro diváky, nicméně není všechno hotovo. Čekají nás ještě dvě speciálně veslařské akce. Jedna se uskuteční ještě letos před mistrovstvím světa juniorů. Máme posvěcenou výměnu startovních bloků v hodnotě zhruba 10 milionů korun. Ta druhá je náročnější a směřuje ke světovému šampionátu seniorů v roce 2022. Na základě doporučení a požadavku FISA bychom rádi realizovali tak zvanou třetí díru do našeho ostrova – do „kosy“, aby se usnadnila doprava závodních lodí na start. Optimem by byl širší kanál, jaký je třeba v anglickém Etonu, kde slouží k rozveslování i vyveslování. Do roku 2022 však není v našich silách něco takové realizovat – administrativně ani finančně. Řekněme méně náročné a elegantní řešení je vybudovat třetí průplav zhruba 200 metrů po startu. Kanoisti už teď mají průplavy 600 a 1100 metrů od cíle, které slouží jako zkratky, aby nemuseli objíždět celé dva kilometry. Plánujeme podobný průplav – jen širší, aby jím projela osma. Výrazně se tím zjednoduší doprava lodí na start.

Kolik to bude stát?

Odhad je 15 až 20 milionů korun. Nejdřív musíme začít projektem a stavebním povolením a potom žádostí o veřejný zdroj. Jakákoli zakázka financovaná z veřejných zdrojů spadá automaticky pod zákon o veřejných zakázkách. To znamená, že všechno jde otevřeným řízením přes internet. Sami ještě nevíme, kdo bude dodavatelem, kdo se přihlásí a uspěje.

Uvažuje se v rámci Labe arény ještě o dalších novinkách?

Tréninková infrastruktura není zdaleka dobudovaná, zatímco u závodní infrastruktury jsme přibližně z osmdesáti procent hotoví. Nejvíc nám chybí zázemí, které by nám i kanoistům umožňovalo celoroční přípravu. Nemáme dobře vybavenou posilovnu ani rehabilitační linku. V budoucnu bychom rádi v Račicích vybudovali multifunkční areál s venkovním hřištěm – optimálně zakrytým. Může stát zhruba v místě, kde je dnes parkoviště. Na obrazovce počítače mi tenhle úkol každý den připomíná jeho vizualizace. Tam, kde je parkoviště, by byl atletický ovál – dvoustovka nebo třístovka. Zakryté multifunkční hřiště plánujeme postavit v prostoru směrem ke krematoriu. Není to úplně hudba budoucnosti. Plán chceme dát tak zvaně do tkaniček a v této souvislosti už máme k dispozici územní rozhodnutí. Dalším krokem je získat konkrétní vizi od ministerstva, které by se podle slov premiéra i pověřence pro sport Milana Hniličky rádo věnovalo sportovní infrastruktuře a investic do ní. Štěstí přeje připraveným, a když budeme připravení, nemusí to být úplná utopie.

Text: Manfred Strnad     
Foto: Detlev Seyb, Jiří Koliš, Zdeněk Paroulek, FISA