Další český vítěz z Račic. Mezinárodní rozhodčí…

Jeden český účastník mistrovství světa v Račicích zůstal trošku ve stínu. I když vyhrál, nebo přesněji vyhrála. Helena Klementová v průběhu šampionátu úspěšně složila zkoušky a stala se mezinárodní rozhodčí.

Původem děčínská veslařka odešla do Prahy na studia Přírodovědné fakulty UK. „Na vodu už jsem se moc nedostala, jen občas pro radost. Ale chtěla jsem u veslování a mezi těmi lidmi nějak zůstat,“ říká nyní 25letá dívka, která už pracuje na soukromé klinice imunologie.

Před šesti lety se stala jednou ze stovky domácích rozhodčích. „To nebylo tak náročné, udělala jsem zkoušky z českých pravidel u Zdeňka Janků a začala se podílet na závodech. Sledovala jsem, jak všechno funguje prakticky. A pak jsem si postupně vyzkoušela všechny pozice od startu až po vedení závodu na člunu a cílové manévry. Byla jsem i v kontrolní komisi na mistrovství republiky,“ vypráví.

Loni v červenci při mistrovství světa do 23 let dostala pozvání také na mezinárodní scénu. Tam dosud působili čtyři rozhodčí z Česka a i vzhledem k věkovému limitu sedmdesáti let je třeba tuto sestavu omlazovat. „Tady už to ale bylo mnohem těžší. Připravovala jsem se půl roku. Mezinárodní pravidla jsou obsáhlejší, potřebujete důkladně znát celou strukturu World Rowing, k tomu třeba všechny státní symboly na veslech a podobně.“ Teď v srpnu už se objevila na mistrovství Evropy v Mnichově v pozici tzv. národního rozhodčího. Do první ligy zbýval ještě krůček.

Zkoušky byly vypsány na velké akce, vyšlo jí to tedy na domácí půdu. Nejdřív absolvovala v loděnici ve Štětí seminář a pak zkoušku. Z dvou uchazeček uspěla jako jediná, Chorvatka neprošla. „Teoretický test zabral skoro čtyři hodiny. Bylo to hodně stresující, minutu na obrazovce svítila otázka a pak se přepnulo dál. Zodpovídaly jsme 150 otázek, k tomu byly nějaké pauzy. Na závěr jsme probíraly praktické situace, jak se řešit. Vše probíhalo v angličtině, bylo to opravdu náročné,“ oddechuje ještě teď.

Na druhou část v úterý už šla sama. To už varianty nejrůznějších situací probíraly na plánu závodní dráze, kde se jezdilo s lodičkami. „To bylo docela zábavné, jako nějaká hra,“ usmívá se. Nebo rejdy vojevůdců ve stanu před bitvou… Komise se pak krátce poradila, aby mohla pogratulovat a přivítat novou členku. „Dostala jsem odznak mezinárodního rozhodčího,“ pochlubí se.

„Je to velký úspěch. Já sám jsem je udělal až na druhý pokus,“ ocenil ji předseda české komise rozhodčích Jan Havlíček. „Mladá, skromná a pečlivá holka, která se mezi nás nenápadně propracovala. Jezdí na všechny závody, odpracovala si to,“ přidává s uznáním její charakteristiku.

V račickém areálu byla v průběhu mistrovství světa zapojená ještě v národní skupině, kterou vedl právě Havlíček. „Měla jsem na starost depo, váhu lodí a lidí, spíše dohlížecí pozici. Z pozice fanouška jsem si závody moc neužila. Sledovala jsem je spíš jen na obrazovce v přípravné zóně. Ale aspoň jsem viděla zázemí,“ dodává.

Teď ji čekají další postupné (po)kroky. „Měla bych se postupně dostávat do systému mezinárodních rozhodčích. Začíná se na menších regatách, pak následují světové poháry a časem mistrovství světa. Obvykle dostáváte pozvánku na jedny nebo dvoje závody do roka,“ chystá se.

Tak snad se brzy dočká i vrcholné scény.

Tomáš Nohejl, foto: Ondřej Kroutil